Zachranme Skanzen MHD v Brne-Lisni

Kde se stala chyba?

24.10.2010 23:01

Kdyz jsem na tyto stranky umistoval prispevek o ukonceni spoluprace mezi TMB a Sekci MHD KPTMB predpokladal jsem ze vyvola nejake reakce. A ze nemusi byt souhlasne je samozrejme. Proto kdyz jsem dostal pred nekolika dny e-mail od jednoho kamarada v Technickem muzeu ani jsem se prilis nedivil ze jeho videni faktu je z pohledu zamestnance TMB  naprosto odlisne. Potom se cim dal tim casteji vnucovala myslenka proc tomu tak je. Precetl a porovnal jsem nekolikrat svuj prispevek a jeho reakci a pokusil se najit odpoved na otazku : Kde se stala chyba? Nejsem si jist jestli se me to podarilo. Spis ne nez ano. Ale vzniklo par zajimavych srovnani a urcite nekolik otazek do diskuze.  Protoze se jedna o soukromou korespondenci umistim sem zde jen kopi te casti ktera [aspon podle meho soudu] je  tim startovnim bodem diskuze.

 

Ale i já to vidím trochu jinak.

1) úbytek brigádníků v Líšni byl znát už od konce osmdesátých let. Až na pár nás "blbců" byl pro většinu členů sekce MHD problém splnit těch povinných 25 hod. ročně
2) Roman svou snahou o "profesionalizaci" a profesionálové jako Hochman, Šipek, Terzijski tomu dále napomáhali
3) brigády skončily již na podzim 1991 právě jako reakce na jimi prosazované změny "provozního řádu"
4) v roce 1992 už brigády nebyly, jízda trolejbusů do Teplic možná i proto skončila nehodou - holt prostě když chlapci před odjezdem zjistili, že 7Tr nejde dofoukat, tak odjeli bez propojení vzduchu. Holt nebylo, kdy by jim to dopředu nachystal.
5) snaha Romana o osamostatnění byla zajimavá, bohužel narazil a z muzea byl odejit (ne že odešel) - že neviš kdo průběžně a pilně vedení muzea o jeho snaze informoval (já to nebyl)?
6) zrušení členství všech členů KPTMB už na nějaké brigády vliv nemělo (ty už dávno nebyly), osamostatněný Tramvajklub mohl být pro muzeum partnerem a věc Líšně a MHD dále nějak protlačovat, ale nestalo se to a jeho aktivita skončila u schůzování - což většině členů dodnes zcela postačuje
7) paradoxně v druhé polovině devadesátých let se na brigádách podíleli členové sekce MHD, kteří do ní opět vstoupili a byli vůčí TMB zcela loajální.

 

Tolik tedy pasaz z onoho e-mailu.

Myslim ze alespon castecne pochopeni situace bude nutne se vratit hodne hodne daleko do minulosti. Protoze ale nechci aby se tady objevil roman na pokracovani shrnu vyvoj udalosti pouze heslovite.

-ve druhé polovine sedesatych let se zacina kolem pana Ladislava  Reznicka soustredovat skupina lidi které spojuje spolecny zajem- stare brnenske tramvaje

-v ramci priprav na oslavy tramvajove dopravy v roce 1969 vznika pomerne slusny zaklad pro ucelenou kolekci tramvaji. Ty které se nepodarilo opravit jsou postupne opravovany a zarazovany do sbirky

-v roce 1970 vznika potreba trvale pece o vozy a proto je cela sbirka nabidnuta k převzetí Technickému muzeu v Brne. Některým vozum se této cti dostalo uz podruhe.

-v roce 1971 se planovany prevod uskutecni,ale zaroven vyplyne potreba vozy umistit v samostatnem arealu mimo vozovny dopravnoho podniku.

-v roce 1973 zacina samotne budovani aeralu TMB v Brne Lisni.

V této době dochází mozna k první zmene,chybe asi ne,která mohla mit tak trosku vliv v budoucnosti. Az do roku 1971 se porad jednalo o sbirku brněnských tramvaji. Aby ale mohla byt realizovana pomerne rozsáhlá investicni akce v době tuhého a dlouhodobého planovani zacina se mluvit o sbirce vozidel CSSR a pozdeji nakrátko i o muzeu MHD v ramci RVHP. Pro většinu lidi kteří jako dobrovolni spolupracovnici o vybudovani brněnské sbirky bojovali tato změna v podstate neznamenala nic podstatneho. Ale preci jen vztah k jadru z domácího města byl trosku jiny. Navíc uz se nejedna pouze o sbirku tramvaji ale o sbirku vozidel MHD. Objevuji se proto i nekolejova vozidla. A tady jiz byl pocatecni chladny vztah ke                 „ gumovym“ vecem podstatne znatelnejsi.

-14.12.1980 poslední tramvaje jsou presunuty z vozovny Husovice do arelu v Lisni. A tady se dostavame k bodu 1 uvedeneho meilu. Az do této doby byla část vozu umístěna na kolejich které byly součásti koleji dopravniho podniku. A tim padem byly téměř bez problemu pojizdne. Od pocatku byly veškeré projizdky a ucelove jizdy tim obrovskym lakadlem a v podstate jedinou odmenou pro lidi kteří obetovali spoustu volneho casu při praci na jejich udrzbe. Při premisteni do arealu v Lisni se vyjezdy staly komplikovanejsi a jejich počet vyrazne poklesl. A tehdy se projevil onen první ubytek brigádníku. Proste chybela motivace. A onech 25 predepsanych hodin? Byl to jakysi pokus tehdejsiho vyboru o zachranu situace. S odstupem let lze tento pokus vyhodnotit jako velice nešťastny,ne li nesmyslny. Renovace vozidel které mely nahradit napln cinnosti jsou věci dlouhodobou a pomerne specifickou. Nemohou nahradit cinnost dopravne-organizacni která byla hlavnim předmětem zajmu většiny dobrovolnych spolupracovniku. A tady uz byla podle meho chyba. Clenska zakladna se neustale doplnovala novymi cleny,ti ale měli zajem o provoz[at jiz realny ci dokumentovani historie], pro praci na renovacích vozidel se nepodporovalo rozsirovani členské zakladny. Nebo spis opomijelo propagovani novych moznosti práce. Výsledkem bylo ze před jakymkoliv vyjezdem bylo k dispozici dostatek brigádníku,ale pro naplánované renovacni práce opravdu zbyvalo par zmiňovaných „blbcu“.

Tak to asi k bodu jedna. Mozna je to vysvetleni nedostatecne,ale porad ještě ve zmiňované době bylo dostatek prostoru vsechno zmenit.

V bode 2 asi vypadlo slovicko „prehnal“. Mozna ani neprehnal.Spise se vydal cestou neprobadanou a místo podpory od vedeni se vsechno „rozplizlo“ do siroka a stalo se co se stat nemelo. Vedeni muzea a oboru MHD sidlilo na Orli a Lisen spadla do vedeni lidi kteří nemeli absolutne zajem na cinnosti smerem ke sbirce,ale spis k budovani vlasni vydelecne cinnosti. Popis toho co se v te době v Lisni delo uz sem nepatri. Snad nekdy jindy v jinych souvislostech. Je to sice také zajimave a mozna by bylo poucne znat postoj vedeni muzea k one situaci.

V souvislosti s bodem 3 se vynori hned dve chyby které asi mely dalekosáhlý vliv. Jednak zminovany provozni rad a jednak reakce dobrolniku. Co se vlastne stalo? V pocatcich realizace projektu bylo pamatovano na pusobiste dobrovolniku. Plan byl dobry. Po uvolneni nadrazni budovy mela probehnout rekonstrukce s tim ze prizemni prostory budou vyuzity pro muzeum a v pudnich prostorach bude vybudovano zazemi pro tramvajklub. Doslo by tim k ucelnemu propojeni spolku dobrovolniku a muzea v jeho „prakticke“ podobe. Změna která nastala byla znicujici. Novy spravce si prosadil a „vyplakal“ vybudovani podkrovniho bytu. A protože pod bytem byly udrzbarske dilny vcelku logicky doslo k tomu ze nechtel byt rusen v odpoledních a vecernich hodinách. Natoz o sobotach a nedělích. A brigady logicky probihaly v době kdy dobrovolni spolupracovnici měli volno. Tedy presne ve jmenovane době. Novy provozni rad zohlednoval pozadavky spravce a znacne omezoval moznost práce. A jak uz vime z bodu 1 spolkova cinnost se ubirala jinym smerem a nebyl nikdo kdo by dokazal byt kvalifikovanym oponentem a prosadit zmeny v připravovaném provoznim radu. A tehdy doslo kdalsi zavazne chybe. Místo pokusu o vyvolani jednani a dosazeni ustupku ze strany muzea se „onech par blbcu“ sebralo a vyklidilo pozice. Snad cekali ze je někdo zavola spet,snad uz toho mela většina z nich dost nebo proste jen chteli vyvolat jednani. Bohužel v te době uz obor MHD smeroval jinam a TMB také. Proto byly brigady opravdu minimalizovany. Ale nikdy nebyly zruseny uplne. 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode